Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fakt, že „Rebel Against Me“ je teprve druhou dlouhohrající řadovou nahrávkou CRUADALACH, kteří svou existenci datují od roku 2008, svědčí o tom, že kapela určitě nechce nic nechat náhodě a do nahrávání se pouští až v okamžiku, kdy si je svým materiálem opravdu jistá. A přesně podle toho také nové album naší folkmetalové stálice zní. Je, pravda, albem poměrně nenápadným, jehož kvality vyplouvají na povrch poměrně dost dlouho (takže je docela dost dobře možné, že se jich ani mnozí nedočkají), nicméně já jsem vydržel, a tak mohu konstatovat, že na to, že se CRUADALACH vymezují především zmíněným folkmetalovým chlívečkem, se jim na jejich druhé velké nahrávce podařilo především zapůsobit až nečekaně civilně.
Většina songů jakoby ani nechtěla zdůrazňovat, že tady jde i o nějaké středověké či „lidové“ vyznění, a důraz klade spíše jen na funkci metalové skladby jako takové, což hlasitě podporuje i kompletní textová položka alba. Mezi jedenácti jeho položkami tak není žádný zásadní hit (i když taková „Shiva World Dance Party“ k němu má opravdu blízko), ale o to více vynikne jejich poměrně pevná konstrukce, v níž se téměř vždy najde místo pro pořádný kus kovu a s ním i pěkný melodický motiv. Melodicky spolehlivý je navíc i zpěvák Radalf a tak mám za to, že přes svou výše konstatovanou nenápadnost skrývá „Rebel Against Me“ spousty zajímavých folkmetalových okamžiků, které by neměly mnohé naslouchající nechat klidnými. Life-Worshipping Bastards!
1. Revolt Without a Name
2. Shiva World Dance Party
3. Stuff That Matters
4. Earth Café
5. Rebel Against Me
6. Wolves at the Gates
7. Life-Worshipping Bastards
8. Satyros
9. Karma to Burn
10. The Astralnaut
11. Ziemie Niczyje
Diskografie
Rebel Against Me (2015) Lead - Not Follow (2011) AGNI - Unveil Whats Burning Inside (EP) (2011) V rytmu stare krve (promo) (2010)
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.